NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK UMOŽŇUJE POSTOUPENÍ CELÉ SMLOUVY

17. 03. 2014
NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK UMOŽŇUJE POSTOUPENÍ CELÉ SMLOUVY

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „NOZ“) umožňuje postoupení celé smlouvy (všech práv a povinností jedné smluvní strany).

Postoupení práv a povinností vyplývajících některé ze stran smlouvy je nově možné zcela, pokud to nevylučuje povaha smlouvy, nedošlo-li dosud ke splnění (mohlo tedy být plněno částečně, nikoliv však zcela) a postoupená strana s tím vyslovila svůj souhlas. Souhlas postoupeného může být dán předem (například již v samotné smlouvě, která umožní postoupení smlouvy bez dalšího souhlasu druhé smluvní strany). Postoupení lze smluvně také zcela vyloučit.

Postoupení smlouvy je vůči postoupené straně účinné od okamžiku jejího souhlasu. Jestliže však postoupená strana souhlasila předem, je vůči ní postoupení smlouvy účinné okamžikem, kdy jí postupitel postoupení oznámí nebo ho postupník prokáže. Při částečném postoupení smlouvy nebo při postoupení několika postupníkům je zakázáno zkrátit práva postoupeného z vedlejší doložky ve smlouvě, jako jsou zejména ujednání o podmínce, záloze, smluvní pokutě, odstoupení od smlouvy a odstupném nebo o rozhodčí doložce.
Smlouva může být uzavřena také na řad některé ze stran nebo s ujednáním stejného významu. Taková smlouva se pak postupuje rubopisem listiny. O náležitostech rubopisu platí právní předpisy o směnkách, tedy zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, v platném znění, podle kterého se rovněž posoudí, kdo je z rubopisu oprávněn, jak své právo prokazuje a od koho může požadovat listinu ten, kdo o ni přišel.

Okamžikem účinnosti postoupení smlouvy se vůči postoupené straně postupitel osvobozuje od svých povinností v rozsahu postoupení. Tomu může postoupená strana zabránit prohlášením vůči postupiteli, že jeho osvobození odmítá. Prohlášení je třeba učinit nejpozději do patnácti dnů ode dne, kdy se postoupená strana dozvěděla nebo musela dozvědět o tom, že postupník neplnil. Prodlení s prohlášením ho sice nezbavuje účinků, postoupená strana však v takovém případě musí nahradit škodu tím způsobenou.

I pokud dojde k postoupení smlouvy, postupitel se nezbaví svých smluvních povinností, pokud postupník postoupené straně řádně a včas neplní postoupené povinnosti. Pro takový případ je možné v původní smlouvě sjednat prohlášení budoucího postoupeného o tom, že se vzdává práva prohlásit vůči budoucímu postupiteli odmítnutí osvobození ve smyslu ustanovení § 1898 NOZ. Postoupené straně zůstávají zachovány veškeré námitky ze smlouvy i proti postupníkovi. Jiné námitky zůstanou zachovány, pokud si to strany vyhradí ve smlouvě nebo v souhlasu s jejím postoupením.

Využití institutu postoupení smlouvy může být praktické pro řadu situací, kdy plnění ze smlouvy není vázáno na osobní plnění některé ze stran, například při výstavbě developerských projektů. Považujeme za důležité upozornit, že nově institut postoupení smlouvy využívají i banky, které do svých úvěrových smluv, příp. obchodních podmínek k nim, vkládají své právo kdykoliv postoupit smlouvu na třetí osobu, když toto ujednání zpravidla obsahuje i souhlas postoupeného s případným budoucím postoupením smlouvy. Tato ujednání je třeba brát vážně, neboť díky souhlasu na počátku úvěrového vztahu se může stát, že ze dne na den se namísto Vám známého věřitele (banky) objeví věřitel např. z Britských panenských ostrovů.

Dále si dovolujeme učinit několik poznámek k institutu postoupení pohledávky. Institut postoupení pohledávky zůstává až na některé výjimky bez větších změn proti stávajícím zákonům. Jednou z těchto výjimek je upuštění od písemné formy, která se doposud pro smlouvu o postoupení pohledávky vyžadovala. Je ale nutné pamatovat, že postoupení pohledávky je změnou závazku. Pokud se tedy smluvní strany dohodly, že je možné měnit smlouvu pouze písemně, musí mít i smlouva o postoupení pohledávky písemnou formu. Další novinkou, kterou NOZ přináší, je výslovné zakotvení možnosti postoupení souboru pohledávek, takzvaná globální cesse. Takto mohou být postoupeny i pohledávky, které budou vznikat teprve v budoucnu, za předpokladu, že jsou ve smlouvě o postoupení pohledávek vymezeny dostatečně určitě.