DRUHY DAŇOVÝCH ZVÝHODNĚNÍ

24. 11. 2016
DRUHY DAŇOVÝCH ZVÝHODNĚNÍ

Daňové motivy bývají pro offshore podnikání obvykle klíčové. Z toho důvodu a také z důvodu, že přívlastek „offshore“ je příliš často nepřesně chápán a interpretován, se budeme v následujícím popisu tomuto termínu spíše vyhýbat a používat více zavedené spojení „mezinárodní daňové plánování“ či využívání „daňově zvýhodněných subjektů“ a „preferenčních daňových režimů“.

Daňová zvýhodnění poskytovaná jednotlivými zeměmi světa mají nejrůznější podobu. V některých případech mohou mít individuální charakter, kdy se jedná o výhody určené jednomu subjektu na základě dohody mezi určitou zemí a zahraničním investorem. Jindy mají charakter univerzální, kdy se daňové výhody týkají všech subjektů určitého typu či dokonce všech subjektů v rámci daného daňového systému. Přesný klíč k rozdělení daňových výhod se hledá obtížně, ale při určité míře zjednodušení lze daňová zvýhodnění roztřídit do následujících skupin.

a) individuální daňová zvýhodnění nabízená velkým investorům,
b) daňová zvýhodnění pro holdingové společnosti,
c) daňová zvýhodnění vycházející z teritoriálního principu zdanění,
d) daňová zvýhodnění spočívající v aplikaci snížené sazby daně z příjmu pro kvalifikované subjekty,

e) daňové výhody plynoucí z paušálního osvobození pro některé subjekty.

Paušální osvobození od přímých daní a jejich nahrazení fixním ročním poplatkem nezávislým na dosaženém příjmu společnosti nalezneme v mnoha státech světa – nejtypičtějším příkladem jsou Britské Panenské ostrovy nebo Seychely. Tento typ zvýhodnění se zpravidla aplikuje na společnosti zakládané podle speciálního zákona s právem podnikat pouze mimo danou zemi.

f) daňová zvýhodnění v zemích, které vůbec neznají daň z příjmu,

Mezi země, které daní z příjmu nezatěžují fyzické ani právnické osoby, patří například Anguilla, ale také Kajmanské ostrovy či Bahamy.

Definování výše uvedených kategorií daňových výhod je i základním krokem k rozdělení zemí s preferenčními daňovými režimy na jednotlivé skupiny podle daňových zvýhodnění, které nabízí. Země se dělí do čtyř částí podle toho, jaká daňová zvýhodnění nabízejí nebo pro které daňové výhody jsou nejvíce populární:

1) Státy nabízející individuální daňové výhody:

Pátá část této knihy se velmi stručně zabývá daňovými výhodami nabízenými velkým zahraničním společnostem, které chtějí v určité zemi realizovat významnou investici (koupit existující výrobní podnik, či postavit nový apod.) V rámci těchto daňových výhod nelze vymezit okruh států, které by tyto výhody nabízely – najdeme je v různé podobě v mnoha zemích světa včetně České republiky. Vlády jednotlivých států je nabízejí zejména jako protihodnotu vytvářených pracovních míst a celkového rozvoje regionu, kde byla investice realizována.

2) Vyspělé státy s vysokým daňovým zatížením, které nabízejí daňová zvýhodnění pro holdingové společnosti či jiná zvýhodnění obdobného typu:

Charakteristickým příkladem těchto států jsou členské země Evropské unie. Daňové preferenční režimy pro holdingové společnosti nalezneme v Belgii, Dánsku, Francii, Německu, Portugalsku, Rakousku, Španělsku a Velké Británií. Výrazné daňové výhody však nabízejí i jiné vyspělé země – třeba Spojené státy americké či Švýcarsko.

3) Vyspělé státy umožňující vznik daňově osvobozených subjektů:

Do této kategorie spadají vyspělé země, kde je díky specifickým daňovým režimům možné založit subjekt, jehož příjem nebo část příjmu nepodléhá daňové povinnosti. Typickým příkladem jsou země, které nabízejí daňové zvýhodnění ve formě vyloučení příjmů dosažených v zahraničí z daňového základu – tento režim nalezneme například v Hong Kongu, nebo Singapuru. Do této kategorie lze zařadit i nejstarší daňové ráje evropského typu, jako jsou třeba ostrovy Jersey a Guernsey v lamanšském průlivu.

4) Daňové ráje:

Pod tímto zprofanovaným názvem se skrývají státy – často malé ostrovní zemičky v Karibském moři nebo Tichém oceánu, jejichž právní předpisy umožňují vznik subjektů, které nepodléhají dani z příjmu a do státního rozpočtu odvádějí pouze nízké paušální poplatky.